I. Výcvik psíka - začínáme!
Majitel štěněte by měl začít s cíleným výcvikem po plném očkování, aby štěně mohlo bez rizika nákazy infekční chorobou na cvičiště mezi ostatní psy. To znamená tak ve třech měsících. Na dobrém cvičáku má výcvikář štěňátka ve zvláštní skupině, kde se prvně seznamují navzájem, pak s ostatními psy a cvičákem. Socializace mezi pejsky je velmi důležitá, štěně se musí naučit řeči psů a jak se mezi nimi chovat, aby nám z něho nevyrostl konfliktní jedinec, kterého budou ostatní psi napadat nebo se on sám stane agresorem. Musí také pochopit, kde je jeho místo ve skupině, co si může a nemůže dovolit, a toto ho nenaučí nikdo jiný než pejskové sami. Vše se děje hrou. V dobré štěněcí školce je tedy dostatek prostoru, aby se psíci mohli spolu vylítat na volno a do sytosti si pohrát, kde je výcvikář nepřetěžuje jejich pozornost a nervovou soustavu pouze únavným drilem v řadě.
Před zahájením výcviku je třeba pořídit pro pejska vhodný obojek. Nesmí ho škrtit ani mu být velký, aby se z něho mohl vysmeknout. Vhodný je kožený nebo i řetízkový, ale v žádném případě ne stahovací a určitě ne s bodlinkami. Dále pevné vodítko a dlouhou vodící šňůru (stopovačku).
Taky je třeba mít oblíbenou hračku, sušené rybičky nebo opečené kousky masa - prostě oblíbené pamlsky.
Je důležité, aby se celá rodina domluvila na tom, že budou dávat pro jednu činnost stejné povely. Jinak je pes zmatený. Proto je taky správné, aby se dávaly povely, které se používají i u zkoušek. Pak odpadnou problémy, že při zkouškách to kazí pejskovi psovod. Správné povely budeme uvádět u každého jednotlivého cviku.
Po dvou až třech návštěvách cvičáku se začne s nácvikem základní poslušnosti. Jde v podstatě o výcvik, kde se psem nacvičíme základní povely, který by měl k pohodovému soužití s člověkem zvládat každý pejsek, abychom s ním mohli beze strachu na procházku. Procházku si daleko více může vychutnat pejsek se základním výcvikem, kterého se nemusíme bát pustit na volno, než necvičení pejskové, kteří nezvládají přivolání a jsou odsouzeni procházky absolvovat pouze na vodítku a v případě, že je pustíme, stává se pro nás procházka místo relaxace zdrojem nervozity, kdy s očima na stopkách musíme hlídat, jestli se za rohem nevynořil nějaký pes, nejede auto či nám pejsek v terénu nenavětřil nějakou zvěř a chystá se ji pronásledovat.
Na cvičák je vhodné chodit dvakrát týdně, ale denně doma nově nabyté dovednosti procvičovat. U štěněte tak 10 minut několikrát za den. Štěně nesmíme otrávit delším výcvikem, ke kterému by pak mohlo získat averzi a my bychom tak nadělali více škody než užitku. Vhodné je přestat, když vidíme, že jeho zájem opadává a to nejlépe tak, aby i poslední cvik ještě štěně vykonalo. Musíme totiž dbát na to, aby každý povel byl uposlechnut a každý cvik byl dotažen ke konci.
Veškerá cvičení se provádí hrou. Jako motivace slouží oblíbená hračka.Odměny sladkostmi není dobré přehánět, pro našeho psíka to není nic zdravého. Nejlépe se nám osvědčily jako odměna při výcviku malé sušené rybičky, které se prodávají v chovatelských potřebách. Po provedeném cviku je dobré psa vždy pochválit - slovně i poplácáním po hrudi vepředu pod krkem. Nebojme se přehánět pochvalu a neotáčejme se nijak na to, co tomu říkají ostatní lidé na ulici, a že někdy můžeme působit jako kašpaři, pejsek vnímá především náš tón hlasu, výšku, zabarvení a naši mimiku, proto toto pro něj musí být jasně zřetelné. To, že má z naší pochvaly radost a naše herecké vystoupení vnímá, se můžete sami přesvědčit podle jeho reakcí. Dobrý výcvikář musí být taky trochu herec.
Délku cvičení prodlužujeme nejen podle věku psa, ale podle jeho temperamentu a chuti ke cvičení. Přesné časové údaje nelze stanovit. Délku ovlivňuje i počasí - teplota, hlavně při velké teplotě a slunečném počasí v létě je vhodné cvičit brzy ráno a pak až večer, kdy teplota klesne a zajde sluníčko. Nikdy ne na přímém slunci v poledne nebo odpoledne. Dbejte taky na pitný režim pejska a pokud na cvičišti není voda, vezměte mu ji s sebou.
Není vhodné cvičit po krmení. U velkých plemen by mohlo dojít k torzi žáludku, navíc pes stejně nemá zájem o práci, když je po krmení. Ani ho nelze motivovat na odměny, když na ně nemá chuť. Je potřeba nechat jeho tělo odpočívat, aby se soustředilo na trávení a zpracování přijaté potravy.
Povely pronášíme důraznou intonací, nahlas, ne, jako když ševelí unavený vánek v korunách jabloní, ovšem ani ne tak, abychom psa zastrašili řvaním s dikcí dorozce z koncentračního tábora. Důležité je používat před každým povelem jméno našeho psa, proto by před zahájením výcviku pejsek už měl na své jméno reagovat. Jméno mu umožní nejen rozlišit, že povel platí jemu, ale také mu dopřát zlomek vteřiny, kterou potřebuje na soustředění, že se od něj něco chce, a my nemuseli povel opakovat.
Povely mají být jasné, krátké a vždy stejné. Nezaměňujte tedy nikdy například pocem a ke mně. My v tom budeme mít jasno, ale pejsek nikoliv.